Nadace “Tábor”

 Dění v tom­to cen­t­ru je zalo­že­na na mot­tu: “Člo­věk má obje­vit kdo je, odkud krá­čí a kam”. Najed­nou zjis­tí­me, že oprav­do­vou hod­no­tu živo­ta najde­me když se neu­za­vře­me do sebe, ale když je nám dovo­le­no pomá­hat těm, kte­ří pomoc potře­bu­jí. Kaž­dé nové setká­ní nás obo­ha­cu­je. Chce­me vytvo­řit živé spo­le­čen­ství lidí s tole­ran­cí ke vše­mu okol­ní­mu, lidí pra­co­vi­tých s úctou k Mat­ce Zemi i sobě navzá­jem.

 A ti, kte­ří mají nej­ví­ce na roz­dá­vá­ní, jsou posti­že­ní lidé. Svý­mi tzv. nedo­sta­teč­nost­mi nám uka­zu­jí, co zna­me­ná celist­vost člo­vě­ka. Tako­ví lidé se doká­ží oprav­do­vě rado­vat i oprav­do­vě hně­vat. Nej­sou pro nás “objek­tem k páchá­ní dob­rých skut­ků, ani žeb­říč­kem do nebe”, ale jsou pro nás při­po­mín­kou, jak málo mnoh­dy sta­čí, aby se i náš život od zákla­dů změ­nil.

 Stej­nou sku­pi­nou, od níž se může­me učit a hod­ně nau­čit, jsou sta­ří lidé. V mla­dém věku, plném sil, si člo­věk nepři­pouš­tí, že by mohl být jed­nou bez­moc­ný a dětin­ský. Stá­ří ode­vzdá­vá plo­dy všem, kte­ří jsou ochot­ni je při­jí­mat.

 Josef Krček násle­do­val svůj osud do Pří­bra­mi, Anež­ka se sna­ží spo­lu se stu­den­ty aka­de­mie, obča­ny Nové Vsi nad Popel­kou , s přá­te­li z cizi­ny a s man­že­lem Petrem vstou­pit do stop, kte­ré na zemi zane­chal sv. Pro­kop, pat­ron zdej­ší­ho kos­te­la.

 Pří­ro­da je pro dušev­ní a těles­né bla­ho člo­vě­ka vel­mi důle­ži­tá. Pro­to je dal­ším z naši­ch cílů chov zví­řat. Na polích, kte­rá jsme kou­pi­li, pase­me ovce, jejichž vlnu chce­me v naší vlast­ní díl­ně zpra­co­vá­vat. Máme 4 kůzla­ta a koně. V zahra­dě ros­te zele­ni­na, ovo­ce, byli­ny, kte­ré tvo­ří zdra­vý základ naší stra­vy. V budouc­nu bychom se chtě­li poku­sit půdu obdě­lá­vat bio­dy­na­mic­kým způ­so­bem země­děl­ství. Usi­lu­je­me o kou­pi dru­hé­ho domu, ve kte­rém plá­nu­je­me vybu­do­vat chrá­ně­nou díl­nu a dal­ší byty pro spo­leč­né byd­le­ní.

PhDr.Anežka Janá­to­vá

 

 

CÍLE NADACE “TÁBOR”

 

• My lidé se potře­bu­je­me navzá­jem ke spo­leč­né­mu živo­tu se vše­mi naši­mi nej­růz­něj­ší­mi pova­ha­mi, stá­řím, schop­nost­mi a posti­že­ní­mi. Potře­bu­je­me vědo­mí kon­ti­nu­i­ty celé­ho naše­ho živo­ta od dět­ství do stá­ří a musí­me být schop­ni cítit a pro­žít místa, na kte­rých je nám dáno žít. Toto pla­típře­de­vším pro tzv. posti­že­né lidi (s vro­ze­ný­mi vada­mi, vývo­jo­vý­mi pro­blémy a dušev­ní­mi poru­cha­mi) i pro lidi, kte­ří jsou posti­že­ni tíží osu­du či doby (výchov­né pro­blémy, závis­lost na alko­ho­lu či dro­gách, lidé v kri­zích, vyčer­pa­ní se syn­dro­mem vyho­ře­los­ti – Burn-out-Syn­drom).
• Kaž­dé posti­že­ní zna­me­ná těž­kou jed­no­stran­nost – člo­věk ztrá­cí vědo­mí vlast­ní­ho stře­du poté se ztrá­cí i v peri­fe­ri­ích; to je nazý­vá­no “nemo­cí”. Ale sta­rá moud­rost pra­ví, že na kaž­dou nemoc je odpo­ví­da­jí­cí lék.
• Kaž­dé “posti­že­ní” vyža­du­je od nás “tvo­ři­vé vní­má­ní”, abychom je byli schop­ni poznat, roz­li­šit a zvo­lit odpo­ví­da­jí­cí tera­pii.
• Kaž­dé posti­že­ní nám, jako spo­leč­nos­ti uka­zu­je, že nejsme a ani jsme neby­li dosta­teč­ně bdě­lí k pro­blé­mům, kte­ré s sebou při­ná­ší doba (niče­ní život­ní­ho pro­stře­dí, one­moc­ně­ní zví­řat, útěk k dro­gám apod.).

 Z těch­to poznatků si Nada­ce TÁBOR v Nové Vsi nad Popel­kou v Čes­ké repub­li­ce sta­no­vi­la jako úlo­hu tuto pro­ble­ma­ti­ku pro­hlou­bit stu­di­em a jed­not­li­vý­mi meto­da­mi ji poté “obsáh­nout”. Toto vzdě­lá­vá­ní pro­bí­há pod vede­ním PhDr. Anež­ky Janá­to­vé. Nyní, po více než 10 letech, pra­cu­je už vel­ký počet absol­ven­tů v soci­ál­ní oblas­ti. Nau­či­li se najít svůj střed a for­mu­lo­vat smysl vlast­ní­ho živo­ta; zkou­še­jí tedy pra­co­vat s jed­no­stran­nos­tí bliž­ních.

 V našem Cen­t­ru v Nové Vsi nad Popel­kou (č.p. 57) bychom chtě­li být schop­ni dávat odpo­vě­di nejen lidem, kte­ří poklá­da­jí otáz­ky, ale také těm, kte­ří hle­da­jí pomoc a pod­po­ru. Naším cílem je vytvo­řit spo­le­čen­ství lidí tzv. “posti­že­ných”. tím­to pojmem nej­sou myš­le­ni jen lidé, jimž neby­lo dopřá­no plné men­tál­ní či fyzic­ké zdra­ví, ale i lidé závis­lí na růz­ných dro­gách této doby nebo i lidé sta­ří (nesoběstač­ní, even­tu­el­ně v kri­zi stá­ří). Chce­me dát dohro­ma­dy malou sku­pi­nu lidí – jak “posti­že­ných”, tak “zdra­vých” – a spo­leč­ným živo­tem a spo­leč­nou pra­cí ve spo­le­čen­ství se vzá­jem­ně obo­ha­co­vat.

 K tomu je pro nás důle­ži­té respek­to­vat všech­ny nábo­žen­ství a nábo­žen­ské smě­ry. Nejsme svá­zá­ni žád­nou ustr­nu­lou for­mou uče­ní a pozná­ní, nýbrž z růz­ných mož­nos­tí se sna­ží­me vybrat tu nej­lep­ší. Har­mo­nie těla, duše a ducha je od začát­ku zákla­dem naší prá­ce.

 Pří­ro­da je pro dušev­ní a těles­né bla­ho člo­vě­ka vel­mi důle­ži­tá. pro­to je dal­ším z naši­ch cílů chov zví­řat. Na polích, kte­rá jsme kou­pi­li, pase­me koně, kozy a ovce, jejichž vlnu chce­me potom v naší vlast­ní díl­ně zpra­co­vá­vat.

 V naší zahra­dě ros­te zele­ni­na, ovo­ce a byli­ny, kte­ré již tvo­ří zdra­vý základ naší stra­vy. V budouc­nu bychom se chtě­li poku­sit naši země­děl­skou půdu obdě­lá­vat bio­dy­na­mic­kým způ­so­bem. Sta­rá­me se o osm vče­lích spo­le­čen­ství, kte­rá nám posky­tu­jí med a vosk.

 Všech­ny tyto akti­vi­ty nemů­že­me zatím vyko­ná­vat z vlast­ních pro­střed­ků. Pro­to vel­mi uví­tá­me pomoc růz­né­ho dru­hu – finanč­ní dary, hmot­né dary, ale i rady a aktiv­ní pomoc v domě, na zahra­dě, na poli, v našem novém lese atd. Usi­lu­je­me o kou­pi dru­hé­ho domu, ve kte­rém plá­nu­je­me vybu­do­vat chrá­ně­nou díl­nu a dal­ší byty pro spo­leč­né byd­le­ní. Zde uví­tá­me jakou­ko­liv finanč­ní pod­po­ru, kte­rá by nás k naše­mu cíli při­blí­ži­la. Nápo­moc­ni mohou být nejen jed­not­li­vé osoby, ale i orga­ni­za­ce, rodi­čov­ská sdru­že­ní, nada­ce a zain­te­re­so­va­né spo­le­čen­ství nebo sku­pi­ny.

 Cen­t­rum TÁBOR je inte­gro­vá­no ve ves­ni­ci Nová Ves nad Popel­kou. Rádi tedy uví­tá­me rady a pomoc Vás všech, kte­ří s námi spo­lu­vy­tvá­ří­te spo­le­čen­ství této obce a cítí­te potře­bu býti nám v našem sna­že­ní nápo­moc­ní.

 

…A SOUČASNOST!

Milí přá­te­lé soci­ál­ně tera­pe­u­tic­ké­ho cen­t­ra Tabor,
dne 5.února 2005 se nám už naro­di­la naše prv­ní jehňa­ta. Jak to vše zača­lo?

 Po roce 1980 jsem dokon­čil střed­ní země­děl­skou ško­lu a po roce 1990 bio­lo­gic­ko-dyna­mic­ký země­děl­ský kurz. Pan Josef Krček mne vyzval, abych si v soci­ál­ně tera­pe­u­tic­kém cen­t­ru, kte­ré s man­žel­kou Anež­kou zaklá­da­li, vzal na sta­rost země­děl­ství.

V roce 1992 zakou­pi­li v Nové Vsi nad Popel­kou poze­mek se zchát­ra­lou stav­bou, kte­rou na vlast­ní nákla­dy odstra­ni­li a za krát­ký čas pře­da­li maje­tek zalo­že­né nada­ci. K tomu nadač­ní stav­bu pod­po­ři­la Anež­ka svo­jí jed­no­roč­ní zahra­nič­ní mzdou a úspěš­ným shá­ně­ním spon­zo­rů ve spo­lu­prá­ci s paní Monique Schle­gel, již jme­no­va­la, coby své­ho nej­lep­ší­ho spo­lu­pra­cov­ní­ka, před­sed­ky­ní zalo­že­né Nada­ce Tabor.

 V roce 1998 jsme v soci­ál­ně tera­pe­u­tic­kém cen­t­ru uví­ta­li prv­ní mla­dou rodi­nu správ­ců a prv­ní tři posti­že­né. Jsme nestát­ní orga­ni­za­ce a po celou dobu exis­ten­ce nada­ce jsme nedo­sta­li žád­nou dota­ci, pou­ze pod­po­ru přá­tel nebo vás samot­ných. Toto je zatím také pří­či­nou toho, proč k nám v tom­to sto­le­tí jez­dí “posti­že­ní” již jenom na tak dlou­hé poby­ty, na kolik se poda­ří sehnat finan­ce jejich rodi­čům nebo nám. V roce 1999 zapůj­či­la Nada­ce Sei­ler (Stiftung Sei­ler) ze Schlöss­li Ins ve Švý­car­sku pení­ze na stav­bu díl­ny a švéd­ská Nada­ce Han­se Gla­se­ra z Jär­ny (pochá­ze­jí­cí­ho z Pod­kr­ko­no­ší) pení­ze na stav­bu a na truh­lář­ské hob­li­ce. Pan Wal­ter Chý­le pomohl vše uvést do čin­nos­ti. Nej­vět­ším doná­to­rem za posled­ních 10 let byl ROTARY CLUB LIBEREC – JABLONEC.

 V letech 2001 a 2003 jsme z mimo­řád­né­ho daru urče­né­ho výhrad­ně na kou­pi země­děl­ské půdy a díky bez­ú­roč­né půjč­ce od man­že­lů Schle­ge­lo­vých ze Švý­car­ska zakou­pi­li cel­kem 4ha země­děl­ské půdy a nece­lý 1ha lesa za cel­ko­vou část­ku nece­lých 500 tisíc Kč. K tomu jsme darem od pro­dá­va­jí­cí­ho zís­ka­li i sta­veb­ní par­ce­lu v ceně 30 000 Kč.
Když se v led­nu 2004 stě­ho­va­la rodi­na teh­dej­ší­ho správ­ce a nikdo jsme nevě­dě­li o mož­ném novém správ­ci, roz­hodl jsem se koneč­ně upo­slech­nout 12 let sta­rou výzvu a plně do pro­vo­zu vstou­pit. S naši­mi syny Ondře­jem a Chris­ti­a­nem jsme zja­ra obdě­la­li půdu pro bram­bo­ry a pše­ni­ci, kte­rou jsme i vyse­li. Posta­vi­li jsme ohra­du pro ovce. Se stu­den­ty Aka­de­mie Tabor jsme vysá­ze­li bram­bo­ry a během roku děla­li dal­ší důle­ži­té prá­ce – pří­střeš­ky a ohra­dy aj. Do léta se poda­ři­lo sehnat ovce a kůzla­ta po 500 Kč a zakou­pit hucul­ské­ho koně Fer­du, kte­rý v 5 letech věku nic neu­měl a poma­lu ho učím.

 Země­děl­ské prá­ce dělá­me s vypě­tím všech sil a jsme odká­zá­ni na země­děl­ské stro­je a zaří­ze­ní dru­hých. Vel­mi nalé­ha­vě potře­bu­je­me pojízd­ný funkč­ní trak­tor (pokud to nebu­de mož­né, pak ale­spoň TZ4K14), dále vlek “plaťák”, sekač­ku, pluh, secí stroj za trak­tor nebo za koně, obra­ceč­ku a shr­no­vač­ku za trak­tor, brá­ny, smyk, vál­ce, jed­nu nebo více sta­veb­ních buněk, vět­ší množ­ství dře­vě­ných hra­bí, šro­tov­ník, drtič ovo­ce, lis na ovo­ce, mate­ri­ál na stav­bu ohrad a pří­střešků pro zví­řa­ta, 2 auto­ba­te­rie na elek­tric­ký ohrad­ník a dal­ší a finanč­ní pomoc.

Finanč­ní pomo­cí je i Váš pla­ce­ný pobyt v poko­jích naše­ho zaří­ze­ní odkud může­te pod­ni­kat výle­ty do Čes­ké­ho ráje a do Krko­noš.

Všech­ny zve­me a děku­je­me!

V roce 1992 zakou­pi­li man­že­lé Anež­ka a Josef Krč­ko­vi dům s pozem­kem (sta­ve­ní Hele­ny Strán­ské) v Nové Vsi nad Popel­kou. S pomo­cí míst­ních řeme­sl­ní­ků a uměl­ců zača­la vzni­kat stav­ba, jejíž cíl byl jas­ný. Vytvo­řit mís­to, kde návštěv­ní­ci budou mít mož­nost najít sílu a povzbu­ze­ní do dal­ší­ho živo­ta. Nelze vyjme­no­vat všech­ny, kte­ří pomoh­li ať už jakým­ko­liv způ­so­bem, ale pat­ří jim dík. Anež­ka odje­la na jeden rok za pra­cí do Švý­car­ska, aby bylo na zapla­ce­ní oken a dve­ří. Za pomo­ci přá­tel z celé Evro­py byl dům dokon­čen a man­že­lé Krč­ko­vi zača­li s tera­pe­u­tic­ký­mi kur­zy. Josef se zabý­val muzi­ko­te­ra­pií, Anež­ka péčí o duši. Nej­pr­ve se kur­zů účast­ni­li zájem­ci z Čech a Slo­ven­ska, ale po zalo­že­ní Aka­de­mie soci­ál­ní­ho umě­ní TÁBOR i mís­tem setká­ní pro lidi z celé Evro­py.