Bradlec

Pod­le Jos.J.Fučíka:Krás­né jar­ní nedě­le pobí­ze­jí, ba nutí k vycház­ce do pří­ro­dy ty, jež zaměst­ná­ni jsou celý den v díl­nách, ško­lách a úřa­dech. Lomnic­ký okres má mno­ho výlet­ních míst, kde pobyt v les­ním vzdu­chu, v kve­tou­cích ovoc­ných zahra­dách občer­stvu­je tělo a pohled v maleb­ná údo­lí a na vzdá­le­né hory potě­ší oko a uklid­ňu­je ducha. A koho zají­ma­jí pří­běhy z dob dáv­no minu­lých, najde u nás i jejich památ­ní­ky. Všec­ky tyto požit­ky posky­tu­jí zří­ce­ni­ny hra­du Bradl­ce.

Z Lomni­ce a z Nové Paky ke Kle­pan­dě, od Jičí­na k Oujezd­cům vede nej­po­ho­dl­něj­ší cesta na Bradlec. Také od Bradlec­ké Lho­ty Zlat­ní­kem mož­no při­jí­ti ke hra­du bez veli­ké náma­hy. Žel, že posled­ní dva roky mniš­ka (beky­ně sos­no­vá) ve znač­né míře zhu­bi­la zele­ný závoj lesů, jež zakrý­va­jí okol­ní sva­hy a úbo­čí mela­fy­ro­vé ská­ly, na níž zbyt­ky hra­du trčí k nebe­sům. Od již­ní stra­ny je zří­ce­ni­na téměř nepří­stup­na; od sever­ní stra­ny mož­no vystou­pi­ti na neve­li­kou skal­ní rovin­ku, jež u zbyt­ků hlav­ní věže posky­tu­je sta­no­viš­tě k roz­hle­du na jih do krás­né jičín­ské kra­ji­ny až dale­ko na východ k Hrad­ci, Par­du­bi­cům, k jihu za Veliš, na zápa­dě k Bezdězu a Troskám. Pod úpa­tím Bradl­ce vidí­me v úžla­bí vojen­skou střel­ni­ci, ved­le v zápla­vě kvě­tů ovoc­ných stro­mů Bradlec­kou Lho­tu, neda­le­ko za ní Láz­ně Želez­ni­ce, kláš­ter kar­tu­si­án­ský (nyní muž­ská trest­ni­ce) ve Val­di­cích, měs­to Jičín, čás­teč­ně zakry­tý Zebí­nem, napra­vo Bra­da, Pra­chov­ské ská­ly a Tábor kon­čí pře­krás­ný roz­hled v tu stra­nu. Pohled k seve­ru na mohut­né Krko­no­še je zastřen lesem až po vrchol hra­diš­tě se roz­klá­da­jí­cím.

Hrad byl posta­ven na příkré ská­le ze země 15 až 20 m vyční­va­jí­cí, zva­né za sta­ro­dáv­na “bradlo”, od kte­ré hrad dostal jmé­no. Západ­ní část polo­kru­ho­vé zdi je na pře­vis­lé ská­le, tak­že men­ší okrouh­lá věž zde stá­va­vší jako­by ve vzdu­chu vise­la. V té stra­ně je zby­tek zdí z veli­kých kvá­drů pís­kov­co­vých až 11 m dlou­hých, jež mají upro­střed jam­ku, aby při stav­bě jaký­mi­si kleš­tě­mi moh­ly býti sevře­ny a vzhůru vyta­že­ny. Kolik potu pra­cu­jí­cích robot­ní­ků vyžá­da­la si stav­ba na ten čas nedo­byt­né­ho hra­du! Na jiných mís­tech byly posta­ve­ny zdi z men­ších kame­nů a del­ších roubí­ků mela­fy­ro­vých; někde i cih­ly jsou při­mí­se­ny a to vše jest spo­je­no mal­tou tak tvr­dou, že ač déšť, slun­ce a mráz již přes 300 let na obna­že­né zdi­vo půso­bí, pře­ce nelze odtrh­nou­ti kámen ode zdi. Ve spo­jo­va­cí zdi a ve věži jsou otvo­ry, v nichž byly trá­my nesou­cí stro­py a pod­la­hy; v někte­rých jsou dosud zbyt­ky buko­vých trámů. Ze čtyřhran­né věže zacho­va­ly se jen dvě stra­ny, v jed­né byly vyso­ké dvé­ře. Dle otvo­rů po trá­mech měla věž pří­ze­mí a 2 poscho­dí, kde asi byd­lel pán hra­du. Uvnitř hra­diš­tě pod vyso­kou věží jsou zbyt­ky sklepa.Vlastní hrad stál na vyso­kém skal­ním bradle, zabí­ral málo místa, byl nepří­stup­ný a mohl býti dobyt jen vyhla­do­vě­ním posád­ky. Níže byly hrad­by. Bez­peč­nost oby­va­te­lů byla cen­něj­ší než poho­dl­ný pří­stup, ale když poz­dě­ji oblé­ha­jí­cí zača­li uží­va­ti děl, pozbyl hrad nedo­byt­nos­ti, byl opuš­těn a páni zří­di­li si tvr­ze a zám­ky v měs­tech.

Hrad Bradlec byl posta­ven oko­lo r. 1300 a jeho zbo­ží nále­že­lo pánům z rodu Markvar­ti­ců. Havel Ryba z Bradl­ce byl prv­ním zná­mým drži­te­lem hra­du roku 1322. On i jeho nástup­ce Markvart z Bradl­ce byli krve nepo­koj­né a byli žalo­vá­ni pro ško­dy, krá­de­že a lou­pe­že. Též Půta z Tur­go­va, pán také na Želez­ni­ci, byl pán málo pokoj­ný; při­po­mí­ná se v letech 1356–1379 jako pat­ron kos­te­la v Radi­mi a v Nové Vsi. Je-li zprá­va Bec­kov­ské­ho spo­leh­li­va, dobyl císař Karel IV. r. 1356 ved­le Žam­pa­chu také Bradl­ce. V letech 1391–1417 drže­li hrad páni z Jen­štej­na. R. 1417 krá­lov­ský hejtman Hynek Jab­lon­ský dobyt krát­ce tvr­ze Lomni­ce a zajal 18 mužů posád­ky. Déle mu odpo­ro­val Bradlec; pou­žil lsti: Nave­čer hluč­ně odtáhl s voj­skem od hra­du, ale zti­cha se vrá­til. Oblé­ha­ní vidou­ce, že pro nedo­sta­tek potra­vy dlou­ho se brá­ni­ti nemo­hou, tiše v noci z hra­du odchá­ze­li, krá­lovští jich 35 schy­ta­li, hrad opa­no­va­li a škůd­ce do Pra­hy odved­li, kde byli obě­še­ni. Vaněk z Jen­štej­na, maji­tel hra­du, krá­li Vác­la­vo­vi IV. se podro­bil a byl při­jat na milost; hrad obdr­že­la darem krá­lov­na Žofie. Potom stří­da­li se rych­le za sebou jako drži­te­lé Bradl­ce Čeněk z Var­tenber­ka, r. 1431 Miku­láš z Vald­štej­na, 1437 Hynek Kru­ši­na z Lich­tenbur­ka a jiní až do kon­ce 15. sto­le­tí. V polo­vi­ci toho sto­le­tí jako z jiných hra­dů opět i z Bradl­ce rytí­ři lou­pež­né výpra­vy do oko­lí jičín­ské­ho čini­li, až po r. 1442 okol­ní pokoj­né pan­stvo se vzmu­ži­lo, hra­dů doby­lo a někte­ré pobo­ři­lo.